Poslední příspěvek na tomhle webu v roce 2023 věnuji Berounsku a Křivoklátsku. Oblasti, do které jsem se rozhodla na pár dní nakouknout v podstatě zničehonic. Když moje toulavá duše koncem listopadu zatoužila vypadnout na pár dní do neznáma, padl špendlík v mapě právě na Berounsko. Vlastně ani nevím proč. I když možná jo. Jednak na mě na Bookingu jako jedno z prvních ubytování vykoukl útulný pokoj Penzionu Kotva a druhak tyhle svoje vícedenní cesty většinou vybírám na základě nějakého místa, které toužím navštívit. Když jsem otevřela mapy a můj zrak zamířil ke Svatému Janu pod Skalou, kam lze až z Berouna dojít klidně pěšky, bylo rozhodnuto. Tohle místo jsem totiž vídala na tolika fotkách, že bylo nevyhnutelné zažít jeho krásu na vlastní kůži. Po menším průzkumu okolí jsem si vytipovala další místa, která mám uložená hluboko v seznamu všech míst, které toužím navštívit.
Navštěva Berouna
Královské město, při kterém si asi každý vybaví Vojtu s Kubou a tamní proslulé medvědárium. Beroun leží ve Středočeském kraji, nedaleko hlavního města, odkud se sem lze pohodlně dopravit autobusem. Já jela z Nových Butovic. Autobus sem ale jezdí i ze Zličína a k mému překvapení sem zajíždí několikrát do hodiny, což mi výrazně zmírnilo náročnost cesty. Beroun je považován za vstupní bránu do Českého krasu a jeho okolí nabízí hled několik turisticky zajímavých míst. Asi nejznámějším lákadlem jsou Koněpruské jeskyně. Ty jsem já ale tentokrát vynechala. Většinu těchto svých obdobných cest si plánuji tak, abych po příjezdu do města stihla menší procházku, při které nakouknu do centra a další dny už si šetřím vyloženě pro průzkum přírody kolem. Nejinak tomu bylo i v případě Berouna. A protože jsem sem jela o adventu, byla jsem samozřejmě zvědavá na vánočně vyzdobené náměstí. V centru mě ale daleko víc, než vánoční stromek zaujaly dvě brány, původní historické vstupy do města. Plzeňská a Pražská, nebo také Horní a Dolní brána, které byly v minulosti součástí městského opevnění. Na náměstí je v době adventu každoročně vystaven betlém, jež dle místních ukrývá tajnou figurku. Jeho autorem je Jan Viktora a betlém je považován za chloubu města.
Ze Svatého Jana na Karlštejn
Trasa: 17,6 km
Převýšení: 538 m
Druhý den na Berounsku jsem se vydala na průzkum toho, za čím jsem právě tímhle směrem vyrazila. Mraky se ten den divně honily po nebi a předpověď nezněla úplně idylicky. Šla jsem tedy trochu na jistotu a do Svatého Jana jsem dojela autobusem. Ten staví přímo pod onou skálou a vyhlídkou u křížku. Výstup na vyhlídku je dost strmý, ale pro trénovaného tuláka nic, co by jinde nezažil. Upřímně musím říct, že na tohle místo se budu muset ještě vrátit. Když jsem svůj trip na Berounsko plánovala, bylo všude bílo a moje vize, vidět Svatý Jan pod Skalou celý pod sněhem se v tom divně jarně-podzimním počasí nepodařila naplnit. Pochmurné počasí mi tak dojem z tohohle místa trochu zhatilo. Tedy vnitřně doufám a věřím, že to bylo právě tím počasím. Chvíli jsem stála u křížku a snažila se výhled představit v pestřejších barvách, zalitý sluncem. Vítr, co mě tu šlehal do obličeje mě ale zanedlouho donutil zalézt zpátky do lesů a pokračovat na svojí dnešní trase Svatojánským okruhem.
Musím říct, že tahle naučná stezka byla jezdím z nejhezčích úseků trasy. Minout zde můžete například vyhlídku na Solvayovy lomy, geologickou expozici hornin Českého krasu nebo jeskyni Arniku. Z míst, které tvoří zajímavosti této cesty jsou jako další Bubovické vodopády, jejich okolí a Kubrychtova bouda, jejíž příběh si můžete nastudovat přímo v rámci návštěvy tohoto místa. Údolí Bubovického potoka je pohlazením po duši a stojí za to, tu chvíli setrvat a načerpat místní energii. Dále cesta pokračuje červeným turistickým značení, chvíli Poutní cestou Říp - Blaník. Doposud jsem se o tom nezmiňovala, ale i fakt, že cesty Berounskem křižuje tahle poutní cesta mě přiměl k návštěvě Českého krasu. Poutní cestu Říp - Blaník mám totiž na svém tuláckém bucketlistu schovanou na příští rok. Byl pro mě tak tenhle trip trochu průzkumem krajiny, kterou se plánuji pár dní v kuse courat. Zanedlouho se člověk dostane k neznačené odbočce k lomům Malé a Velké Ameriky. Neznám snad instaspot, který by vyvolával tolik rozporuplných emocí a názorů jako ten nad lomem Velká Amerika. A musím říct, že se vůbec nedivím. I mně na tom místě lítaly emoce, když jsem spořádaně nepřekročila jedinou pásku a skupina cizinců stála na okraji propasti s vizí ukázat svým sledujícím nejlepší fotku nad českým Grand Canyonem. Okolí lomů jsem popravdě prosvištěla. Krajina Českého krasu mě překvapila svojí odlišností. Jakoby byl člověk pořád až příliš na dosah civilizaci a nedokázal se ponořit do tajů přírody. I tak stál ale tenhle výlet za to, běželo mi hlavou, když jsem z hradu Karlštejn scházela k vlakové zastávce a vracela se do Berouna.
Na skok na Křivoklátsko
Poslední den mé návštěvy Berounska se stočil ke Křivoklátsku a nesl se v duchu krátké procházky k hradu Křivoklát a návštěvě místních adventních trhů. Vlastně jsem měla v plánu mrknou hlavně na Křivoklát, protože popravdě vůbec netuším, jestli jsem tu kdy v životě byla. Když jsem plánovala, kudy se sem nejlíp dostanu a zda není v okolí další místo, které bych mohla navštívit, objevila jsem vyhlídkové místo Paraplíčko. To mě uchvátilo hned z první fotky. Když jsem k němu zhruba po dvou kilometrech od vlakové zastávky Roztoky u Křivoklátu dorazila, hned mě vrátilo o několik let zpět. Je to přesně takové místo, kam bych v pubertě s partou kamarádů chodila den co den, bydlet někde poblíž. V létě to tu musí být nádherné. Od Paraplíčka vede nádherná cesta klidným lesem až přímo ke hradu Křivoklát. Cestou minete několik vyhlídkových míst, odkud je na hrad krásně vidět. Ten nejhezčí výhled za mě nabízí vyhlídka u Pomníku knížete Karla Egona II. z Fürstenbergu. Tomu ale těžce konkuruje vyhlídka U Trojice, která ač je hradu nejblíže, nabízí také nádherný pohled na celý hrad.
