Délka trasy: 18 km
Převýšení: 420 m
Český ráj je moje nejoblíbenější oblast. Pokud tohle není první příspěvek, který ode mě čtete, je vám tenhle fakt už dávno známý. Nejen, že je rájem turistů, ale čím dál víc se zde setkávám i s běžci. Koneckonců i můj první půlmaraton jsem běžela v samém srdci Hruboskalska. A pro mě osobně to byl jedinečný zážitek, díky kterému se zase o kus posunul a proměnil můj přístup k téhle zdánlivě obyčejné aktivitě. Spojení dlouhého běhu a oblíbených míst, kudy trasa Hruboskalského půlmaratonu vedla, mi otevřelo nové obzory.
Co vlastně runhike je?
Runhike lze nejjednodušeji přeložit jako běžeckou túru. Popravdě nevím, zda se jedná o zažitý název pro tento styl běhu. Já ho jednou zachytila na internetu a už si neumím představit, že tyhle svoje "běhovýlety" nazývám jinak. Jeho největší výhodou je, že si ho každý člověk uzpůsobuje podle sebe. Jedná se o propojení chůze a běhu, přičemž neexistuje žádné pravidlo, v jakém poměru má být který typ aktivity zahrnut, jak se mají aktivity střídat, jestli máte do kopce jít a z kopce běžet, nebo naopak. Všechno je zcela na vás. A to je skvělý i v případě, že se chcete podívat třeba na nějaké těžce přístupné místo, kterému předchází několik kilometrů pohodové cesty lesem, po silnici a zároveň víte, že nemáte tolik času, abyste se vydali na klasický pěší výlet. A to mě na tom baví asi nejvíc!
Jak jsem se já osobně proběhala právě k runhiku?
Je říjen 2015 a já nastupuji do nové práce. A s jednou změnou, jak už to tak bývá, přichází i další. A tak jsem se po několika rozhovorech s kamarádem rozhodla, že se začnu trochu více zajímat o fenomén zdravého životního stylu. A ruku v ruce s tím došlo i na běhání. Ještě dneska si vzpomínám na svoje první 3 uběhnuté kilometry. Když si ten běh promítnu v hlavě, je až s podivem, že jsem se na to tenkrát nevykašlala. Bylo to šílený. Nebyla jsem zvyklá dělat skoro nic. Jedinou mojí aktivitou do té doby byla občasná jízda na kole. Vlastně ani nevím, jestli bych to zpětně nazvala během. Teď ale vím, že to bylo jedno z nejzlomovějších rozhodnutí mého života. Od té doby jsem tak nějak střídavě běhala a neběhala. Trasy jsem měla většinou 5-6 kilometrů dlouhé a i když jsem nějak závratně nesledovala, jaké mám tempo, zlepšení jsem měřila vždycky právě tím, jestli se mi daná trasa povedla uběhnout rychleji. Časem jsem se dostala do bodu, kdy jsem tímto stylem běhala 10 kilometrů. Stylem, kdy jsem si po každém kilometru na hodinkách kontrolovala čas. A takto to šlo několik let až do doby, kdy jsem si uvědomila, že mi to vlastně nic nedává. Že se do toho nutím, a že jsem se dostala přesně tam, kam jsem nechtěla. Do bodu, kdy mě běhání přestalo bavit. Kdy mě nebavilo obíhat stále ty stejné, naprosto nezáživné trasy. A možná, kdyby nebylo Hruboskalského půlmaratonu, na který jsem tou dobu byla přihlášená, možná už bych si nikdy nekoupila žádné nové běžecké boty. Jenže tu byl onen půlmaraton a já si ho chtěla užít. A taky moje stále sílící láska k přírodě a výstupům na různá vyhlídková místa. Takže jsem začala běhat jinak. Chodila jsem běhat na místa, na která bych si dřív vůbec netroufla. Do skal. Do kopců. Do lesů. Tam, kam jsem dřív chodila na výlety. Na start půlmaratonu jsem se postavila s tím, že pro mě nebude zklamáním, když část trasy prostě jen půjdu. A taky že jo. A v cíli mi došlo, jak skvělé vlastně je, když člověk na některých místech zpomalí. Zpomalí a užívá si to. Výhledy do krajiny. Atmosféru lesů. Pocit štěstí z jakéhokoliv pohybu vpřed. A vlastně právě tady jsem běžela svůj první runhike. Runhike, u kterého mi bylo naprosto jedno, v jakém čase jsem ho doběhla. Runhike, díky kterému jsem si běhání zamilovala natolik, že si bez něj už svůj život nedokážu představit.
Trasa inspirovaná půlmaratonem.
Konkrétně tuhle trasu mám moc ráda. Spojuje totiž ta nejhezčí místa Hruboskalska. Pokud se necháte inspirovat, startovat i končit budete u hřbitova v Kacanovech. Hned na začátku vás čeká první stoupání na Kopicův statek. Odsud se klidnou lesní cestou dostanete na známou Vyhlídku u Lvíčka. Následovat budete červenou turistickou značku a to přes Hrubou skálu až k rozcestníku Věžické údolí. Odsud se vydáte přímo k onomu známému rybníku. Následuje jediný úsek trasy, který vede po silnici a to směrem na Čertoryje. Protože ráda míjím zajímavá místa, povedu vás touto trasou trochu netradičně mimo značení až k Pohádkovému domku v Krčkovicích. Odsud se za chvíli dostanete na Čertoryjské zelené značení, kterého se budete držet až k rozcestníku Pod Nouzovem. Od něj už vás cyklorasa dovede až do cíle. Převážná část trasy vede lesními cestami, které jsou pro běh jako stvořené. Trasu můžete samozřejmě vyžít i pro klasický pěší výlet.
Comments