Délka trasy: 64 km
Převýšení: 1 381 m
I po těch letech těžko říct, kde je moje doma. Lehce se ale mezi těmi místy chodí, moc lehce. S lehkou hlavou. Jednou jdeš tam, podruhé zas tam. Tak co když je domov všude kolem? Co když je ta cesta plná míst, které v tobě navždy zůstanou a vždycky se k nim budeš vracet. Co když je úplně jedno, jestli jsi doma v Jičíně nebo v Liberci, když víš, že obě ta města jsou součástí tvého příběhu. A co když ten příběh leží právě mezi nimi?
Z domova domů ve dvou etapách
Nápad na to, vydat se cestou mezi mým současným bydlištěm a rodným městem vznikl, řekla bych shodou okolností. Moje víkendové výlety bych rozdělila do takových dvou skupin. Jednou se vydávám na plánované trasy tam, kde chci objevit něco nového, kde jsem dlouho nebyla, nebo je tam pro mě náročnější doprava, a o to víc se na takový výlet potřebuji předem připravit. Podruhé jsou tu víkendy, kdy se mi nechce nic plánovat, nepotřebuji objevovat nová místa a vyrážím tam, kde to znám skrz na skrz. Jen tak, prostě vypnout do přírody. A přesně takový víkend byl přede mnou, když jsem si vzpomněla na jeden instagramový příspěvek o "pěší cestě za rodiči". Protože mám ráda výzvy a vlastně jsem i přes tehdejší nechuť cokoliv plánovat, toužila svojí sobotní cestu něčím ozvláštnit, hned jsem začala zkoumat, jak daleko to vlastně domů mám. Mapy ukazovaly různými cestami vždy kolem 60 km. Rychle mi došlo, že by bylo lepší ponechat tenhle výlet na jarní či letní počasí. Můj nešvar ale je, že když se pro něco rozhodnu, nehodlám to oddalovat. Cestu jsem si rozdělila na dvě etapy a následující sobotní ráno se vydala na její první část.
Turnov - Jičín
V první části trasy jsem se vydala z Turnova do rodného Jičína. Tahle část trasy byla doslova cestou k rodičům. Ráno v Turnově vypadalo dost mlhavě. Na prvních dvou kilometrech mi v hlavě běhaly myšlenky na to, že se jen podívám na svoje oblíbená místa na Hruboskalsku a asi se otočím zase zpět. Jakmile jsem ale vystoupala na Hlavatici, všechny tyhle nápady se rozplynuly. Z Hlavatice až k zámku Hrubá Skála vede ten nejhezčí úsek, který na Hruboskalsku znám. Nikdy neopomenu zastávku u hradu Valdštejn. Kamenný most tu dnes zahalila mlha, což Valdštejnu dodává nádhernou atmosféru. Přes vyhlídky jsem se dostala až ke Hrubé Skále, odkud jsem pokračovala po Zlaté stezce Českého ráje až k Troskám. Tahle část trasy je moje srdcovka. Byly to totiž cesty mezi Věžickým údolím a Hrubou Skálou, na kterých jsem jako první začala objevovat kouzla těchto míst. Krajina se ale od té doby změnila. Stromů ubylo. Skály jsou více odhalené. Vlhčené ubrousky více svítí a lidé jsou hlučnější, než kdy dřív. Baba a Panna se ale nad Vidlákem stále ikonicky tyčí. Od Trosek jsem se vydala k Dolskému rybníku u Mladějova odkud mě cesta zavedla k právě opravované zřícenině hradu Pařez. A kdo by hádal, že jsem to odsud vzala lehčí variantou trasy a vyhnula se skalnímu městu, tak mě asi ještě dost dobře nezná. Jasně, že jsem se po těch kilometrech rozhodla projít Prachovskými skalami na nejhezčí vyhlídku, která se tu nachází. Poslední pohled na Trosky z vyhlídky Českého ráje a následoval už jen volný sestup několika kilometrů přímo do srdce Jičína.
Turnov - Liberec
Na druhou trasu jsem se vydala trochu plánovaně, zároveň však dost spontánně. Říkala jsem si, že cestu do Liberce už opravdu odložím na hezčí počasí a zkusím ji ujít celou až z Jičína. Když se ale blížil volný víkend, samozřejmě mi v hlavě začaly blikat kontrolky napůl dokončené cesty a bylo jasno. Počasí se ale s blížícím víkendem kazilo víc a víc a tak jsem svůj plán ještě v sobotu večer snad třicetkrát v hlavě přehodnotila s konečným rozhodnutím, že si tuhle část trasy ujdu jindy. No a jak už to tak s tímhle mým rozhodováním bývá, ráno jsem se vzbudila, oblékla se do sportovního a vyrazila na vlak směr Turnov. Do Liberce lze z Turnova dojít hned několika hezkými cestami. Já ale zvolila tu přes Vranovský hřeben, který patří k jednomu z nejkrásnějších míst Maloskalska. Než jsem se k němu ale dostala, předcházelo zhruba 10 kilometrů pohodové procházky převážně po cyklostezce Greenway Jizera. Ta vede z Dolánek přímo na Malou Skálu. Odsud začalo stoupání k hradu Vranov-Pantheon, pokračující Vranovským hřebenem až k Frýdštejnu. Ten mám také moc ráda. Dominantou hradu je hradní věž, která je viditelná z dálky ať už k hradu přicházíte z kteréhokoliv směru. Těch hezkých zastavení je v této části krajiny více. O pár kilometrů dál se v lese ukrývá překrásná rozhledna Kopanina. Pokud se ale budete chtít podívat dovnitř, nezapomeňte se před výstupem na vrch Kopanina zastavit pro klíč k jejím vstupním dveřím. I když tak neučiníte, z Kopaniny budete odcházet okouzleni, to vám garantuji. Kopaninu znám totiž už roky, byla jsem tu nespočetněkrát a ráda se sem vracím. Pro ten klíč jsem si ale nebyl schopná zajít ještě ani jednou. Sestup do Rychnova a následný výstup na Císařský kámen jsou posledním úsekem, kterým opouštím Český ráj a zároveň se blížím do cíle. Císařský kámen se totiž nachází jen pár kilometrů od Liberce, kde tahle cesta končí. Kde jsem již několik let doma. Nebo?
